V roce 1800 měly Kohoutovice 156 obyvatel, z toho 51 dětí. Všichni byli katolíky a všichni mluvili česky (tzv. kohoutovským nářečím). Kromě 16 původních selských usedlostí zde tehdy stálo i 18 domků a obecní pastouška. Sedláci obdělávali svá kamenitá pole, domkaři se většinou živili tvrdou prací jako nádeníci v královském městě či u místních zemědělců. Ženy téměř denně prodávaly mléko a mléčné výrobky v Brně.

Orné půdy zde bylo nadprůměrně, avšak výtěžek z polí byl špatný, jelikož pole byla těžká a kamenitá. Sela se pšenice, oves, čočka a hrách. Jedinou úrodnější lokalitou byly Rovinky (dnešní ulice Axmanova a Jírovcova), kde byly po staletí vinohrady. Obecní pastviny byly používány ke společné pastvě.

Palivové dříví si obyvatelé zajišťovali v okolních panských lesích, které byly listnaté, porostlé duby, osikami a habry. Dřevo z kohoutovických lesů bylo prodáváno do Brna obyvatelům Pekařské ulice, rychtáři Území Sv. Anny, do hostince U Černého orla a starobrněnskému pekaři Jaškemu.

Cesta do Kohoutovic kolem Kohoutovického potoka byla velmi špatná, blátivá a za špatného počasí pro povoz prakticky neprůjezdná. Nadučitel Bašný zoufalou situaci popisoval ve školní kronice následovně: „Dosavadní cesta do Brna vedoucí žlabem byla neschůdná do té míry, že v jistých dobách ročních, zvláště v zimě a z jara za tání sněhu nebylo možno do Brna se vozmo dostati. A tak byla obec naše, půl hodiny cesty od hlavního města vzdálená, od celého světa jakoby odříznuta. Co zakusil lid buď v bezedném blátě nebo po ledové hladině za tmy do práce a z práce se ubírající, těžko jest vypověděti. Jak často zřítil se s cesty té vůz těžce naložený i s dobytčaty, ba i s vozkou do propasti mnoho metrů hluboké.” Silnice byla postavena až v letech 1891-93.

Přes řeku Svratku vedla do Kohoutovic ze Starého Brna lávka. Velká voda ji v roce 1801 strhla a vrchnost ji musela znovu postavit svým nákladem za 83 zlatých. Kohoutovští při nové stavbě ochotně pomáhali, aby se dostali do Brna za prací.

A co válečné události?

Třicetiletá válka a hlavně obléhání Brna Švédy v roce 1645 se bezesporu obyvatel dotkla. O Kohoutovicích se někdy říká, že byly „železným městem“, protože je Švédové nedobyli. Pravda byla spíše taková, že zapadlou, odlehlou vesničku skrytou v lesích a kopcích ani neměli zájem hledat.

Při vpádu pruských vojsk na Moravu v letech 1741-42 zůstaly Kohoutovice také stranou. Velitel brněnské pevnosti dal spálit až 22 osad v okolí Brna, aby nepřátelé nenašli ubytování a v tuhé zimě museli tábořit venku. Všechny okolní vesnice lehly popelem, jen na malou vesničku v hlubokých lesích se zapomnělo…

Z MZA B 14, č. 1926 a ze školní kroniky čerpal Martin Kyselák.