1926-divadlo_u_gebauruNárodní nadšení po roce 1918 související s koncem 1. světové války a založením samostatného Československého státu vedlo zdejší občany k zakládání různých spolků a organizací. I brněnská historička Milena Flodrová ve své knize Brno v proměnách času uznale píše o nezvykle bohatém společenském životě v Kohoutovicích. V té době bylo zde kromě Junáka, Sokola, Katolické omladiny, hasičů a několika politických stran založeno též pět divadelních souborů.

Postupně se kolem bratří Gabrielů utvořila ochotnická skupina, která začala v Kohoutovicích dělat kulturu, jak má být. Václav sestavil scénář, Richard složil a se svým orchestrem se postaral o doprovodnou hudbu, Vilém režíroval, Josef se postaral o scénu a hrálo se. K významným hercům patřila zejména Blažena Kocfeldová. Režírovali též A. Čoupek, Krejčí a J. Slováček.

1940-strakonicky_dudakOchotníci hrávali často i mimo Kohoutovice a byli velmi oblíbení. Občané na divadlo dodnes vzpomínají a rodinná alba starousedlíků jsou plná fotografií z různých divadelních her, kterých ochotníci během jednoho roku zvládli nacvičit desítky. Hrávalo se v zahradě hospody u Gebauerů, na pódiu vytvořeném z prken na bečkách od piva a s podomácku vyrobenými kulisami. Později, během okupace, zůstalo divadlo jako jediná tolerovaná zábava, byť byly zakázány lidové kroje a pozměňován děj divadelních her.

Po druhé světové válce obnovili nadšenci pro divadlo pod vedením bratří Gabrielů ochotnický divadelní spolek BESEDA a znovu začali hrát. Velmi se jim dařilo a představení měla úspěch. O tom svědčí i častá hostování v sousedních obcích.

Významným ochotníkem byl právě Richard Gabriel, který byl všestranný hudebník. Když mu, jako klukovi, dali do ruky housle, byl za pouhé tři měsíce schopen hrát s kapelou na venkovských tancovačkách. Později k tomu přidal klarinet, klavír, harmonium a harmoniku. Se svým orchestrem doprovázel zpěvohry, které místní ochotnický divadelní spolek BESEDA nastudoval. Se svým absolutním sluchem učil zpěv a komponoval. Jeho skladby a jedna opereta jsou zapsány v registru Ochranného svazu autorů. Některé vyšly tiskem, například píseň o Kohoutovicích:

„Kohoutovice je překrásná vesnice,
přestože leží jen u hlavní silnice.
Domečky k sobě se tulí a lesy je obklopují.
V Kohoutovicích tam každý je spokojen…“

V roce 1949 zahráli ochotníci jednu z posledních her „Ruští lidé“, která popisovala hrdinství Sovětů za války. Další hry začaly prorůstat politickou propagandou, kterou však nesnesli diváci ani samotní herci. Tak se BESEDA rozpadla a majetek propadl Československému svazu mládeže, který změnil repertoár a nepravidelně hrával hry zejména pro děti. V šedesátých letech se hrát přestalo a divadlo nahradilo kino zřízené v místním kulturním domě.

 

Připravil Martin Kyselák

 

foto 1: dvacátá léta – Z českých mlýnů
foto 2: čtyřicátá léta – Strakonický dudák