Předseda vlády údajně hovoří o „figurkách účastnících se přímé volby prezidenta“. Popravdě to vypadá, že Petr Nečas vypadl z role „čistého a slušného“ a přebírá manýry „starých figur“ z vlády i parlamentu.
Zřejmě jednou z těchto figurek měl být i Tomio Okamura. To, že Tomio Okamura v některých internetových anketách značně zatopil establishmentu současných politických špiček, jistě o něčem svědčí. Nikoli o tom, že je to stanovisko reprezentativního vzorku české populace. Určitě však z toho jasně vyplývá určitá tendence provětrat zatuchlé vody naší politiky. Můžeme si o názorech pana Okamury myslet leccos. Pravdou je, že se nebojí říci svůj názor, že nemá problém se vyjádřit i ke kontroverzním tématům.

 

Lze mu možná vyčítat, že „řekne vše, co chtějí lidé slyšet“ a že je odborníkem na vše. Ale jaký je rozdíl mezi ním a našimi politickými špičkami? Vzdělání ministrů současné vlády (včetně již mnoha vyhozených ministrů) naznačuje, že odbornost není pro ministra nutná. A to se nejen vyjadřuje, ale i rozhoduje o věcech ve svém rezortu. Na rozdíl od nich, říká věci na plnou pusu. Nemusíme s ním souhlasit, ale za tuto svoji politickou „nekorektnost“ si svoji popularitu jistě zaslouží. Popularita ale neznamená, že by byl dobrým prezidentem. To je věc jiná. Osobně bych na Hradě než pana Okamuru viděl raději Petra Pitharta nebo Zuzanu Roithovou.

 

Předseda vlády, který dopředu vyjadřuje pohrdání nad potenciálními kandidáty, kteří pravděpodobně budou muset získat 50 tisíc podpisů, je nepatřičné a malé. Povýšenost a arogance současné politické elity, může jenom pomoci odstředivým tendencím vůči politice jako celku. Politická kultura má vypadat jinak. Úcta k názoru i osobě druhého, ačkoli s jeho názory jsem ve sporu, není slabost. Urážky, posměšky a přezíravost by z naší politiky měla vymizet. Věřím, že pak bychom mohli být věcní a o hodně dále.