Sleduji diskusi o domácích porodech , zejména ve vztahu k posledním rozsudku , kdy soud odsoudil porodní asistentku k náhradě škody vůči zdravotní pojišťovně ve výši 2,7 mil. Kč. Je to průlomové rozhodnutí , které naznačuje , že solidární zdravotní pojištění není možné využívat svévolně a opomíjet riziko , které vytvářím vlastní neopatrností. Nejsme na to zvyklí- stále je zakořeněná představa , že vše je zadarmo a také vše dovoleno.
Předpokládejme ,že soud vyšší instance rozsudek zmírní- nicméně jde o principielní precedentní rozhodnutí .
Zásadní je otázkou je , kam až sahá hranice lidských práv při rozhodování o domácím porodu, při kterém mohou vždy nastat komplikace, bude –li nutno následnou nákladnou péči hradit ze zdravotního solidárního pojištění.
Liberální přístup v této věci ostře kontrastuje se zásadami poskytování péče lege artis , kde lékař je povinen ke stanovení diagnosy a správného léčebného postupu využít všechny dostupné diagnostické metody- aby podle zákona byl schopen léčit pacienta na současné úrovni medicínského poznání.
Toto velmi ostře kontrastuje s prosazováním domácích porodů, u kterých stejně jako u všech porodů nikdy nelze vyloučit komplikace. Chybí zde ale odpovídající zázemí nemocnice , kde je možné rychle zasáhnout.
Nedávno byla odsouzena brněnská záchranná služba za to , že lékař nechal převést dítě z domácího porodu do nemocnice , protože si nebyl jistý , zda není ohroženo.Leželo téměř hodinu spojeno s porozenou placentou , protože doma nedokázali podvázat a přerušit pupečník.Dítě bylo 3 dny na sledování v nemocnici- přesto lékaře i záchrannou službu soud odsoudil ke 100 000 Kč pokutě, protože porušil lidská práva matky. Preferoval zdraví dítěte a nechal je s matkou proti její vůli odvést do nemocnice. Ze zákona byl totiž povinen chránit zdraví dítěte i proti vůli rodičů, kdy situaci vyhodnotil jako naléhavou.
Dva diametrálně odlišné rozsudky,kdy bude na naší justici ,jakými dalšími judikáty stanoví pravidla hry. Své budou muset říct i zákonodárci , aby bylo jasné , co se může a co se již nemůže , má-li být hrazeno ze solidárního pojištění.Následky totiž mohou být nákladné nejen o komplikace , vznikající bezprostředně po nezajištěném porodu, ale celoživotní , které jsou pak mnohokrát dražší.
Chybí institut privátního připojištění, kdy se mohu pojistit na riziko, které vytvářím svým vlastním rozhodováním. Příkladem může být pojištění při provozování nebezpečných sportů, kdy následky nehradí základní zdravotní pojištění; známe to všichni při cestách do zahraničí.
Svévolně utracené peníze , pak chybí tam kde je nejvíce potřeba, třeba při léčbě v dětské onkologii, sklerosy multiplex apod. Solidární systém není bezedný a zdravotní pojišťovny již nemají téměř žádné rezervy. Je čas přesněji definovat, na co jsme opravdu pojištěni.
MUDr Daniel Rychnovský
Chirurg a bývalý 1. náměstek primátora města Brna