Na konci loňského kalendářního roku se konstituovala EU 26, tedy celá unie bez Velké Británie a na březnové konferenci se patrně uskuteční pokus o institucionalizaci Paktu růstu a stability. Konference v kontextu evropské integrace vždy předjímá významné změny evropského práva, nebo alespoň dosud tomu tak bylo.  Návrh smlouvy je již vypracován, ale pozor! Díky odmítnuté participaci ze strany Velké Británie, se nebude jednat o novelizaci práva, jako doposud, ale o podpis zcela nové mezivládní smlouvy. Co to znamená? To znamená, že čistě z mezinárodního právního hlediska, vznikne zcela nová vládní organizace.
Naše účast v ní je však nejistá. Vytvoříme onu semiperiferii? Zůstaneme stranou těchto snah, spolu s Maďarskem a Velkou Británií? Ratifikace nové smlouvy se nebude řídit evropským právem, vyžadujícím schválení všemi členy, ale národním právem každého budoucího člena. To je jistě sympatické i našim slavným euroskeptikům. Znamená to, že nehrozí, že jedna země zablokuje celý proces. Maximálně se tato země nezúčastní a ostatní tzv.pojedou bez ní!  Toto nové uskupení má využívat dosavadní struktury EU a tak se může stát, že postupně přenese  rozhodovací pravomoci do nového subjektu a  byť  stará unie bude nadále formálně existovat,  její činnost bude zamražena.  A Evropa?  Evropa bude mít novou rozhodovací strukturu,  ve které nemusíme být  přítomni.  Budeme však nadále, spolu s několika dalšími, výše jmenovanými zeměmi, členy té staré,  hybernované  EU.  Budeme mít právo nalepit si i nálepku na auto a to je tak asi všechno.
V této hře jde o hodně a každý aktér se snaží vydobýt si co nejlepší postavení. Domnívám se, že i David Cameron bude ještě vyjednávat a neřekl poslední slovo. Je to logické, v Evropě se  totiž rozdávají karty na několik desetiletí dopředu a britští vyjednavači jsou na rozdíl od těch českých IN a vědí, oč tu jde. Zahraniční politika byla vždycky českou Achillovou patou, zejména v období před druhou světovou válkou byla zcela mimo realitu. Pořád dokola se  upínáme ke spojencům, pro které jsme jen imaginárním flekem na mapě a se sousedy nemluvíme. Poláci, Rakušané, Slováci a Němci jsou pro nás stále méněcenní, my jsme totiž geniální malý národ a Evropa si nás nezaslouží. Jen aby toto naše stanovisko sdíleli i Britové a Maďaři, ke kterým chceme patřit. Nakonec nám opět zbude „chápavý“ ruský strýček, kterému se můžeme vyplakat na rameno.

 

Mgr. Miroslav Rovenský