Máme dva pány Dobeše, kteří si počínají jako ministři. Legitimním ministrem, totiž členem vlády s důvěrou jejího předsedy, je však jen jeden. Ten, který má na starosti dopravu.

Lidové noviny | 29.2.2012 | Rubrika: Názory | Strana: 11 | autor: PETR PITHART
DISKUSE

Neklid studentů má své studentské důvody a je na nich, aby je vyslovili a vysvětlili. Ale je tu důvod k ještě jinému neklidu, který se týká všech: sporné normy předložil vládě ministr, kterého předseda vlády ve svém sboru nechtěl. Jak to, že je stále ministrem?

Podle článku 74 ústavy „prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“. Předseda vlády Petr Nečas navrhl 11. dubna loňského roku prezidentu republiky, aby odvolal toho z Dobešů, který je uváděn jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Prezident to neudělal. Porušil tak nejen ducha, ale přímo literu ústavy. Ve vládě tedy sedí ministr, který v ní už neměl být.

Ústava s takovým počínáním prezidenta nepočítá. Ani to neumí. Jaká je to tedy situace? Jediná její přesná charakteristika zní: nemožná. Nemyslitelná. Nemohla se totiž stát, nelze o ní proto smysluplně ani mluvit. Není na ni ústavní lék ani opravný prostředek. Proč by měl být, když přece prezident slavnostně slíbil, že ústavu bude dodržovat. Kdyby odmítl slib složit, prezidentem by se nestal.

Dobrá, zkusme si představit nepředstavitelné, že totiž ústavodárce počítal s tím, že prezident bude ústavu porušovat. Pak by do ústavy musely být zavedeny sankce. Ale jaké? Kdo by měl být nad prezidentem, aby ho potrestal? Snad nějaký soud? Ty on ignoruje také. Třeba rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci jmenování JUDr. Petra Langera, Ph. D., LL. M, soudcem. Bylo by tedy třeba zřídit nějakou speciální instanci nad prezidentem? Trestající ad hoc komitét? Kdo ho bude jmenovat? A čím prezidenta potrestat? Pozastavením výkonu funkce na dva měsíce? Srážkou z platu? Nesmysly, samé nesmysly.

Ústava předpokládá ústavní konsenzus, který není, nemůže být nikde zapsán, a je přitom jejím nejdůležitějším „článkem“: stojí a padá s dobrou vůlí všech respektovat ji, i když nemusí být pro všechny vždycky stejně výhodná. Jediná možnost v tomto případě je, že prezident ústavu dodržuje, všechno ostatní jsou nesmysly. Potom buď nemáme ústavu, anebo nemáme mít prezidenta, který ji porušuje. Důvod k neklidu, který by se měl zmocňovat všech, nejen studentů, spočívá v tom, že to není jen prezident, který nekonal, ačkoli konat měl. Beztrestné pohrdání ústavou je nakažlivé.

Předseda vlády sklopil hlavu, ačkoli měl podat demisi – když si nemůže složit vládu, jakou on chce. A senátorky a senátoři si velkou otázku (podle ústavního článku 65 odst. 2), zda zrada slibu dodržovat ústavu je zradou malou, nebo velkou, kladou zatím jen mezi čtyřma očima. Ptám se teď já, zda bychom se neměli zeptat nahlas Ústavního soudu.