Děti nám dorůstají a nebude dlouho trvat a předáme jim tento svět, napadá mně. Cinkali jsme klíči v domnění, že se automaticky s politiky vymění i manýry. Nestalo se.

Riziko rychlých změn a nastolení věčného pořádku ať v barvě hnědé či rudé se zvyšuje. Střední stav, páteř naší společnosti, opora demokracie, volá po silné ruce a propadá se do bídy a bezmoci. To si opravdu nezasloužíme nic lepšího? Chatrč socialistického protekcionismu jako konkurent gangsterkapitalismu? Když vyšel izraelský národ z  otroctví, musel bloudit čtyřicet let pouští než došel do zaslíbené země. Aby všichni kdo zažili, co to je „být otrokem“ vymřeli na poušti a do zaslíbené země vešel pouze vnitřně svobodný člověk. Tak to nám ještě dvacet let schází….Ale já už čekat nechci! Nenarodil jsem se jako otrok a nikdo ho ze mě dělat nebude.

Já prostě chci už jednou zažít pocit hrdosti na svou vlast. Většina lidí v této zemi je slušných a poctivých. Už mám dost nechat se ovládat skupinkou „vyvolených“, kteří žijí díky penězům a známostem s pocitem nezranitelnosti, pro které neplatí zákony.
Nechci žít jako otrok gaunerů. Dělám práci pro politickou stranu, i když si většina slušných lidí dnes myslí, že strany jsou příčina všeho úpadku. Stůjme prosím oběma nohama na zemi. Tahle země má na výběr: Bud´si vykřičíme hlasivky  na demonstracích a páni se nám budou smát z oken, nebo začnem dělat politiku sami. Žádná cesta mezi tím není. Kdo chce, může svůj odpor k politickým stranám překonat. Když nás bude hodně, máme šanci. Jděte do stran, jedno do kterých! Když to necháme na těch „osvědčených zasloužilých délesloužících“, ke změně nikdy nedojde !