Zuzana RoithováJana Bobošíková a Zuzana Roithová -ženy, které se chtějí stát hlavou státu. První dvě známé kandidátky se od sebe absolutně liší svými povahami i názory.

Jana Bobošíková přijímá návštěvy ve čtyřiadvacátém patře hotelu Corinthia Tower, obří stavby vedle Nuselského mostu. Stylový je nejen výhled na Prahu, ale i interiér apartmánu. Šéfka hnutí Suverenita působí uvolněně, ale zároveň energicky a sebevědomě. Bývalá novinářka je připravena na jakékoliv otázky a ochotně pózuje fotografovi. Nerozhodí ji ani vtip, který o ní koluje: Kdo by se jako první přihlásil, kdyby se hledal šéf pekla? Ano, Jana Bobošíková. Kritici jí vyčítají, že už kandidovala na všemožné funkce včetně té prezidentské před čtyřmi lety. „Kandiduji, protože mohu. Oni mohou také. Ať vylezou z temna internetových diskusí, z anonymního davu a jdou si zkusit to, co umožňuje demokracie. Říkat svoje názory a nést za ně odpovědnost,“ vzkazuje jim Bobošíková.
Od Klause pomoc nečeká

Z Jany Bobošíkové se zkrátka asi nikdy nestane ušlápnutá „puťka“ a nezmění ani své dlouhodobé postoje – zvláště pak protievropské názory, v nichž si notuje se současným prezidentem Václavem Klausem.
„Témata mojí prezidentské kampaně jsou jasná: Ani korunu do Bruselu, žádné další pravomoci do Bruselu, stop eurofederalismu, stop dalším platbám za dluhy eurozóny,“ sype Bobošíková svůj program z rukávu.
Mezi řečí se ráda pochlubí, že občas „zajede na Hrad“. Podporu od Václava Klause však prý nečeká. Ve skrytu duše by v ni přitom mohla doufat. Právě její kandidatura vynesla před čtyřmi lety podruhé na Hrad Klause, když odebrala hlasy Janu Švejnarovi.
„Na evropskou integraci máme podobné názory, ale moji politickou dráhu spolu opravdu neřešíme. Nečekám od něj podporu, tehdy jsem s ním svoji kandidaturu taky nekonzultovala, bylo to spontánní rozhodnutí,“ říká Jana Bobošíková.

Co kdyby na ni zvýšil hlas Putin nebo Sarkozy?

Druhá dosud známá kandidátka na funkci prezidenta Zuzana Roithová se Bobošíkové nepodobá téměř v ničem. Jsou jako oheň a voda. Tahle křehká žena chce být hlavou státu? zeptá se možná leckterý člověk, když se s ní poprvé setká tváří v tvář.

Roithová, původním povoláním lékařka, mluví pomalu a tiše, zvažuje každé slovo. Fotit se nechce. Je těžké si ji představit uprostřed slovní přestřelky s ruským zaseprezidentem Vladimirem Putinem či francouzským „machem“ Nicolasem Sarkozym.

Ale zdání klame. Roithová je ostřílená manažerka, vedla osm let fakultní nemocnici na Vinohradech, stála v čele ministerstva zdravotnictví, byla senátorkou a stále je europoslankyní za lidovce. A také dokáže mluvit zaníceně, zvlášť když je tématem Evropská unie.

„Vymezujeme se z dění v Evropě, místo abychom usilovali o to, mít co největší vliv na rozhodování. Budoucí prezident, ať už to bude kdokoliv, by měl vrátit Česko do centra rozhodování o Evropě, a ne se stavět na stranu někdy až nebezpečného nacionalismu,“ prohlašuje Roithová, obhájkyně evropské integrace.
„Hesla jako buďme hrdí a nevažme se, nepovažuji za moudrá,“ dodává.

Kampaně za dva miliony

Jana Bobošíková i Zuzana Roithová chtějí svoje kampaně zahájit sbíráním padesáti tisíc podpisů, které jsou ke kandidatuře potřebné. Ani jedna ještě nezačala. Není totiž jasný mechanismus sběru, například, jaké další informace budou muset voliči k podpisu připojit.
Obě hodlají investovat do „lovu voličů“ zhruba dva miliony korun. „Internet bude stěžejní prostředí mojí kampaně,“ říká Roithová. A přiznává: „Vím, že jsem si vzala velké sousto. Jak časově, tak organizačně, protože těžiště mojí práce je pořád v europarlamentu. Na rok budu muset vypustit věci, které mi dělají radost, třeba být s rodinou nebo na zahradě.“
Jana Bobošíková vyjede na podzim po republice se svým Bobobusem. „Bude to maximálně kontaktní kampaň. Chci se potkat s co nejvíce lidmi, podat jim ruku a přesvědčit je, že by měli volit právě mě,“ líčí. Dva miliony podle ní pokryjí benzin, řidiče a noclehy. S turné po Česku zároveň spojí kampaň do krajských voleb své Suverenity.
Obě ženy plánují, že si zřídí konto, na které budou moci jejich příznivci a podporovatelé posílat peníze. Roithová by sponzorský dar přijala jen od jednotlivých lidí. Bobošíková i od firmy, ale případného dárce by si „proklepla“. „Proč to dělají a co od toho čekají, aby si nemysleli, že se budou v budoucnu snažit ovlivňovat třeba prezidentské milosti,“ prohlašuje politička.
Roithové i Bobošíkové se už nyní hlásí dobrovolníci, kteří chtějí pomoci. „Musím se s nimi sejít, abych zjistila, jakou formou chtějí pomáhat,“ říká Roithová.
„Volají a ptají se, kde to mají podepsat,“ sekunduje její „sokyně“.

Sochař Roith vs. podnikatel Bobošík coby „první muž“

„Manžel pochopil, že zájem o to, co se děje, je součástí mého života stejně, jako chci mít navařeno a uklizeno. Ale rozhodně to u nás doma neprobíhá tak, že by se vzbudil a ptal se: Miláčku, co dnes mohu udělat pro tvou politickou kariéru? Má svoji práci a koníčky,“ vykládá Bobošíková.
A kdyby se Pavel Bobošík stal „prvním mužem“? „Nemyslím, že by opustil byznys a věnoval se charitě, jako to dělají první dámy,“ říká šéfka Suverenity.
Jan Roith je akademický sochař. „A introvert. Když jsem oznámila kandidaturu, šampaňské rozhodně neotevíral. Ale celoživotně mě podporuje,“ líčí Roithová. Podle ní ženy do politiky patří: „Vážněji rozmýšlejí a bývají často racionálnější, lidštější.“
V budoucnu jim možná na poli žen přibude soupeřka – šéfka Sněmovny Miroslava Němcová (ODS) se ještě k případné kandidatuře nevyjádřila.

 

Mladá fronta DNES | 19.3.2012 | Rubrika: Z domova | Strana: 4 | autor: Tereza Strnadová