Před dvaceti lety byl senátor Petr Pithart předsedou vlády České republiky. Po volbách, v nichž se jeho Občanské hnutí nedostalo do parlamentu, sledoval rozpad federace jako obyčejný občan.6.6.2012 Lidové noviny Strana 12 Horizont LUBOŠ PALATA 

* LN Nasvědčovalo něco před volbami v červnu 1992, že to budou poslední volby Československa?
No… ano. Především vše nasvědčovalo tomu, že na Slovensku zvítězí Vladimír Mečiar a jeho nová strana. Přičemž Mečiar se velice proměnil. Když byl mým partnerem, coby předseda slovenské (republikové) vlády, tak přes všechny pochybnosti jsem dodnes přesvědčen, že mu tehdy šlo o zachování federace. Byť se silnou Slovenskou republikou. Šlo mu o návrat k původní koncepci federace před změnami, které provedl Husák v roce 1970. Což jsem nemohl nesdílet. To byl Mečiar předtím, než ho Veřejnost proti násilí poslala k čertu. Před volbami už byl Mečiar proměněný, ztratil zábrany, které do té doby měl, a to bylo varovné. Na druhé straně ODS tehdy kandidovala i na Slovensku a to se mohlo brát jako důkaz, že i Václav Klaus chce federaci zachovat. Ledacos tedy nasvědčovalo rozpadu, ale že bych měl pocit, že je to fatální, to jsem neměl.

* LN Pro vaše Občanské hnutí byly ty volby katastrofou, když jste jako vládní strana vypadli z parlamentu. S tím jste počítali?

S tím, že my, Občanské hnutí, vypadneme ze hry, jsme samozřejmě nepočítali. Že nevyhrajeme, to jsme věděli. Ale že se nedostaneme přes pět procent, že přestaneme ovlivňovat vývoj ve společném státě, to jsme nevěděli. Nám v tom „pomohli“ ti, kteří okázale, příliš okázale bojovali za společný stát – Egon Lánský a Pavel Tigrid z hnutí Demokraté 92, což byli nám velmi blízcí lidé. Hlasy pro tuto stranu nám pak chyběly a to nás potopilo.

* LN Byl na jaře roku 1992 rozpad společného státu předvolebním tématem?

Samozřejmě že vůbec nebyl. Kromě Slovenské národní strany. Z tohoto hlediska bylo rozdělení státu nelegitimní, protože strany, které šly do voleb, to v programu neměly. A v tomto slova smyslu se dá říci, že oklamaly své voliče.

* LN Proč se pak stát rozpadl?

Po volbách přišel úplně jiný Mečiar, přitvrdil a hnal to od začátku k rozpadu. Mečiar byl naprostý chaot a jako právník by neobstál u jediné zkoušky. On měl na těch jednáních s Klausem dva základní požadavky: společný stát a mezinárodněprávní subjektivitu pro Slovensko, respektive pro obě republiky. To je naprostý nesmysl, ale on na tom s vážnou tváří trval. Požadoval věci, které byly naprosto nelogické a nesmyslné. S ním už vůbec nebyla rozumná domluva. To jsem Václavu Klausovi nezáviděl. A já si myslím, že Klaus nakonec ztratil trpělivost. A řekl mu, že když chce mezinárodní subjektivitu, tak musí mít i samostatný stát. Mečiar byl tehdy iracionální, naprosto iracionální.

* LN Když vyšly odhady výsledků, z nichž bylo jasné, že vyhrál Klaus a na Slovensku Mečiar, řekl jste si, to je konec federace?

Ne, musím říci, že ne. Nemyslím, že Václav Klaus měl nějaký tajný plán, jak Československo rozdělit. Ale po prvních týdnech jednání mezi vedeními ODS a HZDS to vypadalo jednání od jednání hůř. Mimochodem když si člověk vybaví, co to bylo za lidi, kteří rozhodovali o osudu Československa… Nezažil jsem horší dobu v politice než druhý půlrok roku 1992.

* LN Jak se díváte zpětně na dvacet minulých let od rozpadu?

Mně slovenský premiér Ján Čarnogurský kreslil jednou do písku v parku, kudy potáhnou přes Žitný ostrov maďarské tanky a kde se jim Slováci postaví. Nic takového se nestalo. Nakonec to celé dobře dopadlo. Ale to jsme tehdy v tom roce 1992 nemohli vědět. Strašně jsme rozpadem státu riskovali.