Nestává se často, aby se na českého politika obrátil někdo ze zahraničí a požádal ho o pomoc. Nestává se ani to, že by se český politik pro cizince nezištně angažoval. A nestává se, že by si takového počinu českého politika všimla evropská média. V prvních měsících tohoto roku se to ale stalo! Europoslankyni Zuzanu Roithovou požádala o pomoc Eugenie Tymošenková, která se bojí o zdravotní stav své matky -někdejší ukrajinské premiérky -a snaží se zajistit jí důstojnou lékařskou péči ve vězení.

Julie Tymošenková je totiž odsouzena na sedm let kvůli údajně nevýhodné smlouvě, kterou uzavřela za Kyjev s Moskvou v době, kdy Rusko zastavilo transport plynu přes Ukrajinu, a část Evropy mrzla. Zuzana Roithová se na Ukrajinu vypravila osobně – s mandátem Evropské lidové strany a s vědomím předsedy Evropské komise. Ale sama. Její závěr byl kategorický: Tymošenková je ve vězení týrána. Pro mnohé byla mise české lékařky a političky překvapivá, během našeho rozhovoru se ale ukázalo, že do její povahy a její práce dokonale zapadá…

* Není vaše tvrzení, že je Julie Tymošenková ve vězení týrána, na političku na mezinárodním poli příliš kategorické prohlášení?

Ne. Když jde o zdraví a další podstatné věci, na tzv. politickou korektnost nevěřím. Útisk míchy a další nálezy jí musí působit velké bolesti a hrozí nebezpečí, že bez léčby povedou k postupnému ochrnutí dolních končetin. Místo léků jí úřady ordinují několikahodinové výslechy a připravují další soud. Navíc v cele bývalé premiérky trvale svítí světlo, je jí odpírán spánek a každý její pohyb snímá kamera, dokonce i to, co čte a píše. Myslím ale, že Julie Tymošenková se nenechá ani pod takovým tlakem zlomit, a že o milost své politické soupeře nepožádá. Její rodina se proto domáhá řádných práv, která země usilující o vstup do Evropské unie musí ctít, a neje před zraky světa pošlapávat.

Proč Eugenie Tymošenková a její otec požádali o pomoc právě vás?

To je otázka spíš pro ně, ale domnívám se, že sehrálo roli několik okolností: v České republice získal azyl manžel Julie Tymošenkové Alexandr a Eugenie za ním do Prahy často létá, stejně tak se snaží získat podporu u Evropských institucí v Bruselu a ví, že se angažuji v otázce dodržování lidských práv a pronásledování politických vězňů, a konečně to rodina ve svém dopise zdůvodňuje mými zkušenostmi, protože jako lékařka, ředitelka jedné z největších fakultních nemocnic i ministryně zdravotnictví jsem práva pacientů na řádnou léčbu důsledně prosazovala.

* S čím jste na Ukrajinu jela a s čím se vracela?

S odhodláním ověřit informace o zdravotním stavu Julie Tymošenkové a další okolnosti, které mají vliv na postoje politiků v demokratické Evropě. Navštívit ve vězení jsem ji nemohla, ale z lékařských zpráv, rozhovorů s lékaři a lidmi z jejího nejbližšího okolí, ale i s provládními a opozičními politiky vyplývá, že jde hodně o vyřizování osobních účtů mezi současným prezidentem a bývalou premiérkou, a že jí je upíráno nejen právo na léčení, ale také na spravedlivý proces.

* Nakolik jsou důvěryhodné zprávy, že Julie Tymošenková může být v cele vystavována toxickým látkám?

Myslí si to její rodina i právník, který ji jediný kromě její dcery může navštěvovat. A myslí si to i ona sama. Odmítá proto důsledně vězeňskou stravu a čeká na jídlo, které jí nosí dcera, ale té vězeňská správa začala zabavovať některé druhy potravin, například maso. Navíc: když Julii Tymošenkovou vyšetřovali kanadští lékaři a chtěli provést krevní rozbory na přivezených přístrojích, Ukrajinci jim to nedovolili. Já jsem se pak v Kyjevě dozvěděla i další okolnosti, které musím brát jako lékařka vážně, a požaduji proto pravidelné analyzování vzorků tkání Julie Tymošenkové na toxikologických pracovištích v zahraničí. Zatím jsem bez pozitivní odezvy, ale bitva ještě neskončila a doufám, že medializace případu bude působit alespoň částečně jako ochrana před pokusy vystavovat vězněnou expremiérku toxickým látkám.

* Vy věříte, že je proces zpolitizovaný a Julie Tymošenková může být nevinná?

To jsou dvě věci. Proces je zpolitizovaný v každém případě, a to se týká nejen Julie Tymošenkové, ale i dalších členů její někdejší vlády, které současný režim pronásleduje a exemplárními tresty zastrašuje opozici před blížícími se parlamentními volbami. Pokud jde o případné překračování premiérských pravomocí či zneužívání státních peněz, nemám dost potřebných informací, ale já neusiluji o zproštění viny. Jen o to, aby o ní v zemi, která tvrdí, že je demokratická, rozhodovala v řádném procesu nezávislá justice, což se nestalo, a aby i lidé ve výkonu trestu měli právo na lékařskou péči, což se také rozhodně neděje. V tomto ohledu je to stejné jako v případě disidentů, které jsem navštívila na Kubě či v Bělorusku, nebo jako je tomu v Číně a řadě rozvojových zemí.

* Vy jste podnikla podobné cesty i do těchto zemí?

Ano, například na Kubu jsem se vydala s několika adresami uloženými v hlavě a kufrem plným léků, protože disidenti ve vězení je zásadně nedostávají. Jiné cesty souvisejí s mou prací ve smíšeném shromáždění států Afriky, Karibiku a Pacifiku s Evropskou unií, kde jsem jako místopředsedkyně odpovědná právě za oblast lidských práv. Na nejkřiklavější případy jejich pošlapávání reagujeme se skupinou kolegů z Evropského parlamentu bez ohledu na země, kde k nim dochází, a snažíme se vůči nim prosadit politické sankce. Dlouhodobě usiluji o to, aby veškeré obchodní smlouvy Unie se třetími státy obsahovaly i podmínky dodržování lidských práv. Získávám pro to stále více příznivců a doufám, že se to jednou stane samozřejmostí.

* Vaše politické portfolio v Evropském parlamentu je ale přece už téměř deset let ochrana spotřebitele…

Troufám si po dvaceti letech ve zdravotnictví a patnácti letech v politice říct, že se péči o člověka věnuji v podstatě celý život a že jednotlivé oblasti, jako je ochrana zdraví, spotřebitele či lidských, občanských a dalších práv, jsou téměř v sesterském vztahu a mnohdy je nejde ani oddělit. Například při prosazování pravidel pro zajištění a označování bezpečných hraček na evropském trhu musíte řešit složitý řetěz nejrůznějších souvislostí – od porušování autorských práv, využívání dětské práce a sociálního dumpingu u čínských výrobců, přes necertifikovaný dovoz nebezpečných a zdravotně závadných výrobků do Evropy, až po systém kontroly prodeje takového zboží a internetových obchodů. Takže v legislativě nejde jen o zákaz prodeje padělku konkrétní hračky z toxického materiálu, ale o všechny příčiny a následky, které jsou s ní spojeny.

Proč jste se tedy jako jedna z prvních ozvala například proti dohodě ACTA (Obchodní dohoda proti padělatelství – pozn. aut.), která má zlepšit právě boj proti padělkům?

Protože to není běžná obchodní smlouva. Jejím hlavním cílem je zajistit ochranu držitelům autorských práv, ale současně zasahuje příliš do pro mě nedotknutelných práv evropských občanů. Dohoda se začala připravovat za zavřenými dveřmi v režii právníků zábavního průmyslu Spojených států. Proto jsem se už před dvěma lety zasadila o to, aby bylo jednání odtajněno a aby byly vyjmuty návrhy některých represí, které by bylo možné snadno obrátit proti běžným uživatelům internetu. Ale dokument nadále obsahuje příliš mnoho nejasností, které by mohly vést ke kriminalizaci dnes legálních a legitimních postupů, a kritizují ho i respektovaní odborníci na právo ochrany duševního vlastnictví.

* Například?

Představte si, že by došlo k tomu, že u nás povolené zálohování digitálního obsahu pro osobní potřebu, kopírování a užívání jeho částí pro vědecké či studijní účely nebo archivace v knihovnách a výjimky z autorských práv pro zdravotně postižené by najednou mohly vést k zabavování a likvidaci těchto záznamů jen proto, že se objeví pouhé podezření na nelegální stahování elektronických dat. A v případě, že se ukáže, že domnělý porušovatel autorských práv byl uveden v omyl padělateli a sám jednal v dobré víře a zákon neporušil, získá pak za zničený majetek náhradu odpovídající jeho tržní ceně, nikoli skutečným pořizovacím nákladům. A výhrady mají i samotní výrobci digitálních produktů: ACTA sice mají být novou zbraní proti organizovanému zločinu, ale nerozlišují dostatečně hranici mezi obchodním a neobchodnim užíváním, takže by bylo například možné zabavit zboží na hranicích či vyžadovat informace o konkurenci opět s pouhým podezřením, že porušuje něčí autorská práva, ale její vlastní obchodní informace získané pod touto záminkou už ACTA nechrání.

* Neoslabí ale odmítnutí celé smlouvy mezinárodní boj proti padělkům a nebudou škody ještě větší?

Pokud jde o vnější hranice Evropské unie, tak jsem se sama přesvědčila, že celníci velmi sofistikovaně spolupracují s kolegy ze Spojených států, Kanady a dalších zemí – fakt, že stačí prověřit jen zlomek dováženého zboží, vychází z jejich omezených kapacit a smlouva ACTA v tomto směru nic neřeší, protože signatářské státy k jejich posilování nijak nezavazuje. Stejně jako se netýká vůbec největších globálních padělatelů, tedy zemí jako je Čína, Indie či Brazílie, jejichž úřady pirátský byznys tolerují či přímo podporují a k nové dohodě se tedy sotva připojí. Naopak negativní dopad by mohla mít například na vývoz generických léků do rozvojových zemí. Podle organizace Lékaři bez hranic by tyto levné variace originálních a drahých léčiv mohly být při převozu přes státy uznávající ACTA zadržovány a likvidovány místo toho, aby pomáhaly v nejchudších oblastech světa.

* Hovoříme o globálních či minimálně celoevropských tématech, zajímají vás i ta ryze česká?

Samozřejmě. Za prvé jsem poslankyní českých občanů a žiji tady se svou rodinou – v zahraničí jen pracuji, a za druhé je naše země zcela integrální součástí Unie a naše zájmy a politika od evropských nejdou oddělit. Uvedu opět příklad, ať to nezní jako fráze: když jsem prosazovala udržení kvót na dovoz čínského textilu do Evropy, pomohlo to všem evropským a tím i českým textilákům – řada z nich se stačila vybavit modernějšími technologiemi a udržet se tak na trhu díky výrobkům s vyšší přidanou hodnotou. Někdy se pochopitelně stane, že zájmy států Unie nejsou jednotné, např. když se sever Evropy nemohl dohodnout s jihem na reformě vinařských zákonů a nám se nakonec podařilo získat v této bitvě rozhodující hlasy Polska a ochránit zájmy moravských vinařů, nebo se stane i to, že jsou české zájmy osamoceny-což je zase případ boje za zrušení kanadských víz, kde jsem na svou stranu získala nadpoloviční počet poslanců Evropského parlamentu. U vlád nám ale žádost o solidární přístup vůči Kanadě znesnadňuje naše vlastní nesolidárnost, zpochybňování našich závazků vůči Evropské unii. Takže rozdělování na české a evropské zájmy vnímám jako samoúčelnou hru na ,,my a oni“, která mi přijde právě tak protivná, jako trapná.