Sestry a bratři,
v posledních dnech jsme svědky naprosto neuvěřitelných mediálních vyjádření ve vztahu k církevním restitucím a to zejména ze strany ČSSD (docela by mě zajímalo, jak to nyní vidí křesťané ve jejich řadách). Neměli bychom nad tím jenom mávnou rukou a myslet si své. Podobné podněcování náboženské či jiné nesnášenlivosti, zneužívání neznalosti, hlouposti, nevraživosti a hlavně ZÁVISTI, už v dějinách způsobilo mnoho zlého. Měli bychom se mít na pozoru, vždyť se dost často ukazuje, že je naše demokracie i pod více než dvaceti letech buď stále nezralá, není -li to spíše jakási postdemokracie, mediokracie, kmotrokracie či něco jiného.

Jsem přesvědčen, že v opravdových demokratických zemích by některá mediální vyjádření současnosti nejen nedostaly prostor (alespoň v seriózním tisku), ale jejich autoři by byli voláni k zodpovědnosti. Raději pomlčím o vyjadřování části veřejnosti vydrážděné siláckými a urážlivými výroky, vycházejících dokonce i z úst některých poslanců. Mnohá tato „diskusní vyjádření“ připomínají spíše stoky plné splašků, než věty rozumných bytostí. Ještě smutnější než skutečnost, že se opakovaně pro úspěch ve volbách za každou cenu využívá populismus nejhrubšího zrna (což samo o sobě demokracii dost škodí), je fakt, že je rozdělována celá česká společnost. Je to smutný paradox v době, kdy registrujeme vpád islámu do Evropy a nejrůznější další problémy často bagatelizované pod rouškou tzv. multikulturalismu. Dílčí snahy o zacelení bolestivých ran minulosti, ke kterým tak hojně vyzýval papež Jan Pavel II., tak do značné míry přicházejí vniveč.

Jako historik církevních dějin (a autor stovek přednášek a desítek rozhlasových pořadů) nejsem slepým apologetou církve za každou cenu, neboť vím, že někteří její představitelé v dějinách skutečně i selhali nebo se svému poslání nějakým způsobem zpronevěřili. Stejně tak jsem ale přesvědčen, že v dějinách církve jednoznačně převažovali kladné osobnosti a to pozitivní, co církev jako instituce přinesla. Je zajímavé, že v zemi, kde dnes převažují bezkonfesní a ateisté, právě i tito lidé často a rádi vyhledávají církevní školy a další zařízení, stejně jako je známo, že různé sociální ústavy a LDNka vedené církví mají k lidem někdy diametrálně odlišný přístup než zařízení státní. O těchto sociálních, zdravotních, vzdělávacích a výchovných aktivitách církve, které jsou ale úzce spojeny s potřebným hmotným zázemím, se však (záměrně?) nemluví!

Společně s historikem doc. Jaroslavem Šebkem (jeden z přiložených materiálů) se na druhé straně domnívám, že i komunikace církve se společností po roce 1989 má určité rezervy. Zcela jistě také vláda ČR, která nyní restituce prosazuje, možná nevysvětlila své kroky dostatečně srozumitelně a ve všech rovinách, jichž se týkají (navíc bohužel když jsou protagonisty tohoto snažení někteří „profláklí“ politici, pouze to přilévá olej do ohně).

V přílohách naleznete několik článků, které jsou pro tuto záležitost zajímavé – především komentář Jany Bendové v MF Dnes, který je stručný, jasný a srozumitelný. Třeba vám poslouží až se k tématu církevní restitucí dostanete při debatě se známými, přáteli, v práci apod.

Přeji hezký zbytek léta! Zdař Bůh!
Jiří Mihola,
1. místopředseda KDU-ČSL Brno-město

Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
odborný asistent
katedra historie Pedagogická fakulta Masarykova univerzita
Poříčí 9, 603 00 Brno
Tel: 604 432 201

 

PŘÍLOHY:
komentář Jany Bendové v MF Dnes
rozhovor historika Jaroslava Šebka
zkrácený rozhovor Prof. Tomáše Halíka
článek v Hospodářských novinách – Jiří Leschtina
glosa Martina Fendrycha
článek o petici herců, umělců a dalších osobností