Pavel SvobodaPodle premiéra Nečase má Česko hledět na své zájmy a ne na to, zda patří ke tvrdému jádru EU (viz zde). Premiérův výrok je konsistentní s odtažitostí ODS vůči EU. Na první pohled vypadá ten výrok dokonce i rozumně, ale jen do chvíle, než si člověk položí otázku, co že to ty české zájmy vlastně jsou. Nejdříve člověka napadne, že zda vůbec máme české zájmy vydefinovány. Příklad exportní politiky, kterou paralelně (ale odlišně) vytvářejí ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu a obchodu (vizzde), je jen dílčím důkazem bezkoncepčnosti politiky této vlády (vzpomeňte také např. na „střílení od boku“ okolo sazby DPH).

Pak mě napadá, že i kdybychom nakrásně nějaké společné zájmy na papíře měli, stejně nemáme vůli k jejich prosazování. Kdybychom totiž měli snahu o prosazování společných zájmů, tak by u nás nebylo tolik korupce: premiérova vláda na nějaké společné zájmy ale kašle a jde povětšinou jen za zájmy několika ekonomických skupin, což je příznivé prostředí právě pro korupci: když nejde o společný zájem, tak proč nenamastit vlastní kapsu? Kdybychom měli skutečnou snahu o prosazování českých zájmů v EU, – tak bychom se snažili maximálně těžit z unijních fondů a nepřipravovali bychom se o ně amatérismem či korupcí (MŠMTÚstí nad Labem); také žádný příčetný ministr financí by nemohl prohlásit, že ve státním rozpočtu nejsou peníze na ono minoritní spolufinancování příslušných evropských projektů (viz zde) – to je typické šetření na nesprávném místě; – tak bychom v EU nemrhali zahraničně-politickou energií na nesmyslné ideologické výjimky z Listiny základních práv (viz zde), zatímco ostatní členské země v EU prosazují skutečné zájmy svých občanů.Zásadní otázka pro odpovědného politika menšího státu (10 mil. obyvatel z celkových 500 mil. EU), který ví, že tvrdé jádro se vytvoří kolem osy Paříž-Berlín, ale zní takto: je v českém zájmu být mimo rozhodovací procesy o vývoji evropského kontinentu, jejichž výsledky nás budou tak jako tak ovlivňovat, anebo je spíše českým zájmem mít možnost do těchto rozhodnutí promlouvat? Chceme se znovu chovat jako v r. 1947, kdy jsme dobrovolně odmítli účast na Marshallově plánu, a pod dojmem falešného hrdinství „proti všem“ se tak vrhnout do náručí moskevského vlivu, kamž směřují některé kroky prezidenta Klause? Skutečně považujeme zachování českého kmotrovského systému rozkrádání státu za lepší alternativu než celoevropskou spolupráci?

Moje odpověď je jasná. Vzhledem k velikosti našeho národa, vzhledem k ekonomické závislosti na Německu a dalších členech EU, vzhledem k neutěšeným poměrům, které u nás panují, považuji možnost být součástí tvrdého jádra EU (a tedy možnost podílet se na jeho rozhodování, stejně jako možnost EU kultivovat a skrze její pravidla kultivovat i české poměry) za český národní zájem nejvyššího stupně. Pro mě české zájmy a tvrdé jádro EU nejsou v rozporu.

Pavel Svoboda, místopředseda KDU-ČSL

lánek místopředsedy KDU-ČSL Pavla Svobody, publikovaný na AKTUÁLNĚ.CZ.
Celý text naleznete v originále na:http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-svoboda.php?itemid=17331