Přestože do zemědělství proudí v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie nemalé prostředky, podle řady odborníků se výrazně snižuje kvalita půdy. K horšímu se podle nich mění také krajina, z níž mizí řada dříve běžných rostlinných i živočišných druhů a především voda. Obavy o další osud české krajiny daly nedávno vzniknout petici Za obnovu zemědělské krajiny, kterou podpořil také předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Petr Šilar.

* Co vás vedlo k tomu, podpořit petici Za obnovu zemědělské krajiny?

Především to, že stav, kdy je naše zemědělská krajina poškozena, je stav dlouhodobý, neustále se prohlubuje a nikdo s tím nic nedělá, a to včetně odpovědných činitelů, kteří se tváří, jako by se jich tento problém netýkal. Když za mnou přišli iniciátoři zmíněné petice, abych je jako předseda senátní komise pro rozvoj venkova podpořil, udělal jsem to. Jednak proto, že jsou mezi iniciátory lidé, kterých si vážím za to, co dělají pro naše zemědělství, krajinu i myslivost, a především proto, že jde o velmi zásadní problém. Tato petice je myslím jednou z posledních šancí, jak přinutit vládní činitele k diskusi, především ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí a další. Za to, že je zemědělská krajina poškozena, že v ní již nastaly některé nevratné změny, může do značné míry současný tržní způsob hospodaření na polích, který se projevuje už od devadesátých let, kdy jsme přijali myšlenku, že vše vyřeší trh a chovali jsme se podle ní i v zemědělství. Dnes tak sice máme velké scelené lány, vysokou produktivitu práce a plodiny, které vynášejí, ale přitom nám chybí úrodná půdy, chybí nám zvěř, zeleň na polích a v krajině a také to nejdůležitější – voda, která se nám ztrácí z přírody. To potvrzují i klimatologové a další odborníci a právě otázka vody v krajině začíná být problémem. V zemědělství zkrátka nelze uplatňovat tržní mechanismy.

* Jaké hlavní cíle si klade zmíněná petice?

Naší snahou je vyvolat znovu jednání a pokusit se některé věci změnit. Důležité je to zejména v souvislosti s přípravou nových pravidel společné zemědělské politiky Evropské unie na další plánovací období. V Evropském parlamentu nyní probíhají o těchto pravidlech jednání a jedním z významných bodů je otázka tzv. ozelenění. Což je snaha zajistit, aby určité množství půdy bylo podřízeno nikoli potřebám tržního hospodaření, ale potřebám přírody a krajiny. Jde o to, aby se na tato území vrátil život a ozelenění je jednou z možností, jak situaci vylepšit. Nejen krajina, ale v konečném důsledku i samotní zemědělci dnes doplácejí na to, že u nás nemáme dlouhodobou a ucelenou koncepci zemědělské politiky. Čeští zemědělci musí přežít v tvrdém konkurenčním prostředí a tomu odpovídá i způsob jejich hospodaření. Nezastupitelnou úlohou státu ale je, aby zvýhodnil ty zemědělce, kteří prospívají krajině, volně žijícím živočichům a pomáhají uchovat, nebo dokonce vylepšit kvalitu půdního fondu Bohužel takovou koncepci nemáme a jen se přizpůsobujeme tomu, co nám nadiktovali v minulém období z Evropské unie a tomu, co diktuje trh. S tím je potřeba něco dělat, proto vítám zmíněnou petici a podporuji diskusi na toto téma. To, co je v petici uvedeno, samozřejmě není dogma, ale je potřeba, abychom se nad těmito body zamysleli s odborníky, s občanskými aktivisty i s lidmi, kteří na půdě nejenom hospodaří, ale také ji využívají jinak. Je však nezbytné, aby naši snahu podpořili také starostové obcí a místní samosprávy, kterým není jedno, jak naše zemědělská krajina vypadá. Uvítáme každého spojence, který nám pomůže při prosazování principů této petice.

* Oslovil jste v této věci také praktické zemědělce, kterých se vaše snahy dotknou nejvíc?

Musím říci, že jsem zatím s mnoha zemědělci o této petici nemluvil, ale ti, s nimiž jsem o tom diskutoval a kterých se to týká především, protože hospodaří zmíněným tržním způsobem, bohužel její obsah odmítali a navrhovaná opatření považují za zbytečná. Brání se tomu, aby jim opět někdo určoval, co budou, či nebudou dělat. Proti petici jsou zejména ti takzvaně ze staré školy, kteří se snaží za každou cenu vyrobit co nejvíce potravin. Osobně si ale myslím, že to nevadí. Tato petice míří především na ty, kteří by měli mít nějakou koncepci budoucího vývoje. Z hrůzou totiž zjišťuji, že za dobu mé praxe od dob studia na zemědělské univerzitě až dodnes se přístup státu k těmto problémům výrazně zhoršil. Naším cílem je proto nyní oslovit a přesvědčit především ministerské úředníky a všechny ty, kteří budou v následujícím období rozhodovat o rozdělování evropských peněz v rámci společné zemědělské politiky EU. Chceme, aby u nás vytvořili podmínky pro využití těchto prostředků ve prospěch české krajiny. Jsme na rozcestí a musíme se rozhodnout, zda dalším generacím přenecháme zdevastovanou krajinu s neúrodnou půdou, nebo se začněme chovat jako řádní hospodáři ve vlastní zemi. Jsem přesvědčen že i mezi zemědělci je většina těch, kteří chtějí hospodařit způsoby šetrnými k okolní přírodě i k půdě samotné. Musíme jim ale vytvořit takové podmínky, aby ohleduplnost k životnímu prostředí zároveň neznamenala jejich ekonomickou sebevraždu.