„Však ještě uvidíme, kdo půjde pěšky z Brna do Vídně!“, zvolal před týdnem na závěr svých Otázek Václav Moravec. Avizoval tak zřejmě téma pro volební speciál z Jihomoravského kraje. Nejvyšší správní soud totiž v červnu jižní Moravě zrušil krajský územní plán, zásady územního rozvoje.

Z letmého pohledu do rekordně dlouhého rozsudku plynou dvě věci:

Soud jednak podpořil východiska krajské koncepce rozvoje silnic – mimo jiné trasu vídeňské dálnice R52 přes Mikulov. Naopak alternativní koncepci stěžovatelů roztrhal na kusy, protože není v souladu s Politikou územního rozvoje ČR. Falešná je tedy teorie o úspoře 30 miliard korun, kterou jako mantru opakují někteří aktivisté.

Kraj se rovněž podle soudu řádně vypořádal s historicky největším množstvím námitek veřejnosti.

Nejvyšší správní soud připsal odpovědnost za zrušené zásady územního rozvoje Ministerstvu životního prostředí. To souhlasilo s takovým posouzením vlivů na životní prostředí, které soud prohlásil za nedostatečné.

Navzdory ostré fázi volební kampaně schválilo v září jihomoravské zastupitelstvo jednomyslně ústavní stížnost proti bezprecedentnímu rozsudku. Týká se jednoho procesního a dvou věcných důvodů:

  1. Nepříslušnost soudu. O návrhu Nejvyšší správní soud (NSS) vůbec neměl rozhodovat. Věc totiž od roku 2012 přísluší Krajskému soudu v Brně. To vyplývá i z odlišných stanovisek tří soudců rozšířeného senátu NSS, podle nichž byla porušena Ústava ČR.
  2. Soud si protiřečí. Na jedné straně uznal, že zásady neumísťují jednotlivé záměry do území a není možné v této fázi územního plánování znát detailní technická řešení. Na druhé straně se neohlížel na stavební zákon, podle něhož má docházet ke zhodnocení zásad z hlediska vlivů na životní prostředí jako celku. Naopak, v rozsudku požaduje „hloubkové“ posouzení jednotlivých záměrů v souvislostech s ostatními záměry i stávajícími provozy.
    Není pravda, že kraj umísťoval své záměry v již nadlimitně zatíženém území Ostopovice – Troubsko – Bosonohy, když uvedené území není nadlimitně zatížené, a to ani hlukem (viz hluková studie, kterou měl NSS k dispozici) ani imisemi prachovým částic (podle statistických dat ČHMÚ, průměrná roční koncentrace PM10 je v oblasti hluboko pod maximální přípustnou hranicí), jak se často snaží podsunout stěžovatelé. Konkrétní způsob ochrany přírody a zdraví lidí se pochopitelně hledá až podle technického řešení stavby, s čímž jihomoravské zásady počítají.
  3. „O nás bez nás.“ Rozsudek upírá Jihomoravskému kraji právo na samosprávu. Vyplývá z něj totiž, že do procesu pořizování zásad územního rozvoje má právo vstoupit kde kdo – jen Jihomoravský kraj nikoliv. Je to však právě Jihomoravský kraj a jeho obce, kdo se bude předmětnými zásadami územního rozvoje řídit a nevpuštění jeho názoru do procesu pořizování je proto nelogické.

Jako krajský radní mluvím při územním plánování se všemi, ale odmítám nátlak ekoteroristických skupin. Hledám a nabízím lepší podmínky pro život celého kraje – nejen pro hrstku křiklounů, kteří nechtějí vidět za vlastní humna a berou si většinu obyvatel jižní Moravy jako rukojmí. Tito hlasití aktivisté bojují za absolutní nedotknutelnost a „čistotu“ svých vísek a blokují rozumné dopravní řešení. Zároveň však plně využívají zázemí velkých měst. Statisíce lidí kolem brněnského městského okruhu či obyvatelé Břeclavi proto musí nadále trpět skandálním hlukem a znečištěním přímo u svých domů, Blanensko a Boskovicko zůstává kvalitně nedostupné, u silnice do Znojma přibývá křížů, místo strategické moderní dálnice na Vídeň duní pod Pálavou silnice bez protihlukových opatření, od Břeclavi přes Hodonínsko a Veselsko brzdí cestu kamiony. A tak dále a tak podobně, nejde zdaleka jen o silnice. Zásady územního rozvoje ve veřejném zájmu omezují libovůli obcí, mohou zhatit osobní zájmy některých aktivistů či starostů. Také proto ten odpor. Potřebné silnice ovšem nakonec někudy projít musí.

Nevím, koho bude chtít Václav Moravec poslat pěšky do Vídně. Vím však, že nárokům, které Nejvyšší správní soud na Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje vznesl, nedostojí a nemohou dostát zásady žádného z krajů. Nebylo by to ostatně rozumné ani technicky možné, což u soudu od svědků-expertů opakovaně zaznělo. Chystané další žaloby mohou vyústit ve fatální zablokování rozvoje českých a moravských regionů. U Ústavního soudu je v sázce víc, než se na první pohled může zdát.

David Macek
radní Jihomoravského kraje pro územní plánování