Výpis všech článků rubriky Historie Kohoutovic, celkem 23 článků.

Nadučitel František Bašný se narodil v Lešanech u Prostějova v roce 1859. Jako absolvent učitelského ústavu v Brně nastoupil 19. října 1879 na své první a zároveň poslední místo v Kohoutovicích, kde prožil 31 let.

Škola, postavená r. 1886, vzkvétala pod vedením učitele Františka Bašného. Kohoutovickou jednotřídku navštěvovalo nejprve 40 a na přelomu století neuvěřitelných 91 dětí, jež vyučoval jediný učitel František Bašný. Na dvoutřídní byla škola rozšířena roku 1902. František Bašný byl ustanoven nadučitelem a prvním poučitelem se stal Ervín Klimecký.

Když byl 19. října 1879 učitelem v Kohoutovicích ustanoven František Bašný, popsal svůj příchod do Kohoutovic ve Školní kronice takto:

„Učitelem v Kohoutovicích ustanoven jsem byl, aniž bych byl dříve do obce přišel se podívat a seznat zdejší poměry školské. Maje tedy dekret v ruce, s žádostivým zrakem spěchal jsem na první místo svého působení. -Ale ach! Jak jsem byl sklamán, naleznuv školní stavení ve stavu prabídném, byt pak vykázán mi na protějším konci vesnice, byt to o jedné maličké, nízké světničce a ještě menší kuchyňce. Na chatrném krovu školního stavení, zbudována ještě zvonice a tak alespoň třikrát denně třásla a chvěla se škola ve všech svých útrobách až do základů.“

1965-stara_a_nova_skolaPřestože Všeobecný školní řád Marie Terezie zavedl povinnou školní docházku dětí od 6 do 12 let již v roce 1774, čekala Kohoutovice ještě velmi dlouhá cesta k naplnění tohoto výnosu. Tedy jakési vyučování se v Kohoutovicích odehrávalo již za Marie Terezie, ovšem o řádné školní docházce nemohla být řeč. Učil ten, kdo něco uměl. Na vyučování často docházeli i sedláci, kterým znalost písma chyběla při podepisování smluv. Vyučovalo se po domech a téměř výhradně za dlouhých zimních večerů, když nebylo možno pracovat na polích ani v lese. Úřady o tomto soukromém a nevyhovujícím vyučování věděly, avšak pro tehdejší poměry nebylo možno situaci napravit.

Podle soupisu hospodářského zvířectva z roku 1840 bylo v obci 5 koní, 1 býk, 46 krav, 4 ks mladého hovězího dobytka, 8 koz a 50 ks vepřového dobytka. Plemena byla vlastní nebo z Uher a Haliče (vepřové). Obyvatel tu tehdy žilo 231.

1971-kaple_sv_jana_nepomuckehoV roce 1824 koupil Kohoutovice František Xaver z Dietrichsteina, v jehož majetku byly až do roku 1848, kdy došlo ke zrušení poddanství. Se založením samostatné obce to však nebylo snadné. V té době byla snaha malé obce slučovat, a tak nařízením obecního zákona z roku 1849 byly Kohoutovice připojeny k Žebětínu. V Kohoutovicích byla ustanovena místní samospráva – tzv. představenstvo obce, v jejímž čele stál představený, který byl též nazýván radní, protože Kohoutovice zastupoval v žebětínské obecní radě.

V roce 1800 měly Kohoutovice 156 obyvatel, z toho 51 dětí. Všichni byli katolíky a všichni mluvili česky (tzv. kohoutovským nářečím). Kromě 16 původních selských usedlostí zde tehdy stálo i 18 domků a obecní pastouška. Sedláci obdělávali svá kamenitá pole, domkaři se většinou živili tvrdou prací jako nádeníci v královském městě či u místních zemědělců. Ženy téměř denně prodávaly mléko a mléčné výrobky v Brně.

„Ševče, máš už zaplacený daně?“ Ptá se královský výběrčí daní ve známé české pohádce. Kdyby vybíral v 18. století v Kohoutovicích, měl by u některých těžké pořízení…

Až do roku 1771 patřily všechny selské usedlosti i veškerá půda vrchnosti a ta mohla poddané kdykoliv ze svého majetku vyhnat. Vlivem tohoto nejistého života poddaní o usedlosti málo dbali a ve správcovství gruntů docházelo často ke změnám, protože poddaní nemohli dostát ukládaným robotám a platům. V Kohoutovicích bylo po třicetileté válce 16 domů obydlených (2 dvouláníci, 11 láníků a 3 chalupníci), celkem asi 100 obyvatel. Po sto letech však nezůstal žádný v původních rukách. Na četných panstvích došlo koncem 17. století k novému rozdělení pozemků, „aby mezi poddanými byla rovnost učiněna“.

Kohoutovice patřívaly kdysi klášteru u sv. Anny na Starém Brně, Jundrov pak ke klášteru herburek, který stával při kostele Panny Marie (dodnes nazýván jezuitským). Jak uvádí dochovaný zápis, „…sešli se dne 19. května 1588 pan Tomáš z Torralby, správce u Matky Boží v městě Brně, s panem Pavlem Blaženavským, správčím u svaté Anny nedaleko Brna, aby vobnovovali hranice mezi gruntech kochutovských a mezi gruntech jundorfských…“ Společným nákladem 48 grošů bílých dali udělat u brněnského kameníka Hanse Ziroly čtyři hraniční kameny. Na jedné straně měly vytesanou zkratku SA (Sancta Anna), na druhé SM (Sancta Maria).

1 2 3